Od 30. července do 4. srpna 2018 jsem měl možnost účastnit se vydařeného rekondičního pobytu s vodicími psy v Olomouci. Vydařeného i přesto, že počasí se nás snažilo pokořit opravdu vysokými teplotami a žhnoucím sluncem. Ale naštěstí neúspěšně. Počasí tak bylo jediným „mráčkem“ v průběhu jinak téměř bezmračného týdne.
Když se chce, všechno jde, a tak jsme se rozmaru počasí přizpůsobili tím, že jsme procvičování s našimi psy přesunuli na brzkou ranní hodinu, abychom se vyhnuli dopolední výhni na slunci. Dopoledne jsme pak věnovali relaxování ve stínu před budovou VŠ kolejí Generála Svobody, na kterých jsme byli ubytování, společnému venčení a „vybláznění“ našich psů. Kdo chtěl, mohl se před slunkem schovat v blízkém Fresh baru, dát si kávu nebo něco k osvěžení, či jen tak poklábosit s ostatními.
Ale rozhodně jsme náš pobyt netrávili jen pasivním posedáváním. V rámci odpoledního programu jsme se vydali na prohlídku centra Olomouce s poutavým výkladem profesionální průvodkyně, v Pevnosti poznání jsme měli přiležitost interaktivně se seznámit s různými odvětvími z oblasti vědy, kdo chtěl, mohl ochutnat a zakoupit výrobky z prodejny olomouckých tvarůžků nebo se vybavit v prodejně Tyflopomůcek. Na čtvrteční odpoledne byl pak naplánováno utkání v bowlingové herně.
Většina účastníků pobytu byla z Brna, ale zavítali mezi nás i majitelé vodicích psů z Lovosic, Příbrami či Písku. A v neposlední řadě nejde zapomenout na skvělý manželský pár, který za námi přijel až z Lotyšska, a tak se doslova jednalo o mezinárodní pobyt. Díky našim lotyšským přátelům jsme se dozvěděli spoustu zajímavého o této zemi a porovnali možnosti, které zrakově postižení lidé v obou zemích mají. Neříkám, že vše je u nás ideální, ale přesto bych já osobně neměnil…
V rámci programu, na němž byla účast jako vždy dobrovolná, jsme pak ještě diskutovali o rolích nevidomých lidí a jejich průvodců na pobytech, a jejich vzájemném očekávání. Jeden z nevidomých účastníků, Roman Kabelka, si na čtvrteční večer pro nás připravil velmi poutavou přednášku s hudebními ukázkami z napjatého období před padesáti lety – tedy z roku 1968.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem cvičitelům ze Školy pro výcvik vodicích psů – Milanu Dvořákovi, Lence Sedlákové, Báře Pavlíčkové i Jarkovi Skácelovi za jejich ochotu s námi řešit jednotlivé záležitosti našich čtyřnohých průvodců. Lence Pláteníkové ze spolku Vodicí pes, z.s. za přípravu poutavého programu, průvodcům za jejich ochotu s námi jet, doprovázet nás, popisovat nám okolí a starat se o to, aby po našich čtyřnožcích nezůstaly před areálem viditelné památky.
Děkuji vstřícnosti vedení kolejí Generála Svobody za nabídku opravdu příjemného ubytování. A nadačnímu fondu společnosti Avast bych pak chtěl vyjádřit velký dík za jejich finanční příspěvek, díky němuž se pobyt stal mnohem přístupnějším pro nás účastníky.
Petr a Amigo