Zrakově postižení lidé, stejně jako všichni ostatní, mají různé přednosti i nedostatky. Jsou mezi nimi lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní.
Nevidomí lidé nestojí o soucit. S velkým povděkem ale uvítají pomoc ve ztížených podmínkách.
Pozdravte je vždy jako první, i když jsou třeba mladší než vy. K pozdravu připojte případně i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.
Když vstoupíte do místnosti, kde je přítomen nevidomý člověk, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu, představte se jménem. Tichý pohyb neznámé osoby působí nepříjemně. Rovněž jej upozorněte na to, že místnost již opouštíte.
Velmi nepříjemně na nevidomého člověka působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli s ním, ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje.
Při setkání s nimi se chovejte přirozeně a nenuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným.
Když se nevidomý člověk dostane do orientačních potíží, zeptejte se ho, zda mu můžete pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh na ulicích zhoršují orientaci v prostoru. Nabídněte mu svou levou paži, aby se lehce zavěsil a tak mohl snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat.
Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nevidomého člověka před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte jej ani na sedadlo – stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.
Když nevidomý člověk vstoupí do restaurace bez průvodce, je vhodné nabídnout mu pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu popíšete, jak je jídlo na talíři uspořádané. Uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.), a kdo další u stolu sedí.
Když budete nevidomého člověka doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům ani barvám.
