Příprava vodicích psů jako pomocníků zrakově handicapovaných lidí začíná po ukončeném prvním roce života a po všech nezbytných veterinárních vyšetřeních a zdravotních testech.

Jak je už zmíněno v sekci výchovy štěňátek, většina z nich žije v pečovatelských rodinách a pravidelně do školy dochází. Výcvik trvá dle různých faktorů průměrně šest až osm měsíců. I oni mají volné víkendy a čas potřebný k regeneraci sil.

Důsledně a trpělivě se každý pes dle svého harmonogramu učí postupně zvládat cviky a procházet praktickými zkušenostmi vedení člověka v různém prostředí, v různých situacích a v různých stupních náročnosti. Vlastní příprava probíhá na veřejnosti a v prostorách, kam lidé obvykle chodí. Návštěvujeme nákupní centra, úřady, pošty, čekárny lékařů, lékárny, atd. Jezdíme se psy městskou hromadnou dopravou, častým cílem jsou vlaková nádraží, kde je učíme nastupovat a vystupovat z vagonů, stejně jako adekvátně se chovat v kupé. Všeobecně jízda čímkoli většině psů potíže nedělá, dokonce u pohyblivých schodišť a chodníků zjišťujeme, že má-li pes možnost vybrat si, volí spíše variantu, kdy se může bez námahy svézt. Je potřeba je však cvik dobře naučit, aby nepřišly k úrazu drápky. Z tohoto důvodu se jízda na eskalátorech v některých zahraničních výcvikových střediscích vynechává.

Vrcholem práce vodicích psů jsou pak situace, kdy se musejí samostatně rozhodnout kudy bezpečně obejít nečekané překážky, kterými mohou být jak nevhodně zaparkovaná auta na chodnících či příliš velké reklamní výstrče, a jak reagovat v situacích pro ně nepřehledných.

A co se nejvíc líbí cvičitelům? Že mají v pracovních povinnostech návštěvy restaurací, kulturních a společenských podniků, kde si psi zvykají na prostředí voňavých laskomin i velkého množství lidí.

Ne všichni však nakonec u nevidomých lidí pracují. Jejich karieru může zbrzdit nedostatek sebevědomí, kdy se pejsek při práci těžko samostatně rozhoduje nebo naopak nesnášenlivost až agresivita k ostatním. Vodicí psi musí být po zdravotní i psychické stránce zcela v pořádku, neboť pro svého pána pracují dokud jim slouží síly. Občas se objeví pejsek, který nemá z práce pro člověka radost, vykonává ji bez potřebného nadšení. Ani jeho nepředáme do služby. Je třeba, aby psi byli šťastni a práci pro svého pána vykonávali rádi.

V takovém případě, kdy máme pochybnost o vhodnosti psa pro vodění zrakově handicapovaného člověka, je nejdříve nabízíme pečovatelské rodině – stávají se pak domácími mazlíčky. U většiny vyřazených pejsků ze zdravotních důvodů se jejich problém neprojeví, protože nejsou pracovně vytíženi. Také nás často oslovují rodiny s postiženými dětmi, u kterých pak tito pejsci žijí. Většina těchto dětí dochází do různých canisterapeutických skupin a pokud mohou procvičovat i doma, je to velkou výhodou. A pokud se pejsek k dětem nehodí (nemá rád interiér, upřednostňuje pobyt venku) pak je předáváme lidem, kteří o ně projeví zájem. Často to jsou starší lidé, kterým již odešly děti z domova a mají pocit prázdnoty. Vyřazených pejsků není moc, snažíme se štěňátka pečlivě vybírat, ale nelze tuto situaci zcela vyloučit. Vždy si však vyhrazujeme právo kontroly a možnost navštívit pejska v nové rodině, potřebujeme mít jistotu, že se má pejsek dobře a je s ním adekvátně zacházeno.